Hlavní stránka

Sbor na Maltě

Pro každý sbor je velký zahraniční festival výzvou a úspěchem. Pro náš mladý sbor (sbor Gymnázia v Děčíně) bylo vybrání na festival na Maltě úspěchem dvojnásob velkým, a proto jsme také dvojnásobně zkoušeli. Zatímco pro nás zpěvačky to znamenalo právě jen zkoušky dvakrát týdně, sbormistryně Lenka Holubcová a Markéta Bednářová obstaraly mnohem více práce s organizací zájezdu a patří jim náš obdiv a obrovský dík. Naštěstí jsme všichni všechno stihli, repertoár jsme ještě přezpívali rodičům a známým a týden na to, tj. 8.11., jsme všichni (2 sbormistryně, klavírista Jiří Holubec, tlumočník a ředitel gymnázia Václav Lešanovský, odborná pomoc lékařská Jana Mlčochová a odborná výpomoc pěvecká Dana Mandysová, 42 zpěvaček a jeden zpěvák Péťa Tříletý) naskládali do autobusu cestovní kanceláře Dezka a vyrazili směr jih.

Jestli si někdo myslí, že Itálie rovná se teplé kraje, asi ji nenavštívil v listopadu. Povinná osmihodinová zastávka ve Florencii značně prověřila naši otužilost, přestože jsme byli vybaveni zimními bundami. O 24 hodin později jsme tytéž bundy chvatně odkládali, když jsme zastavili v Syrakusách na Sicílii (cca.25 stupňů ve stínu). Počasí nás potrápilo ještě jednou, a to po cestě ze Sicílie na Maltu. Prudký vítr a velké vlny si s katamaránem a našimi žaludky dost nepříjemně pohrály, místo slibovaných 90 se utrpení protáhlo na 150 minut. Raději nevzpomínat, na lodi se děly zlé věci.

Malta

O to příjemnější byl pobyt na Maltě. Sice hned druhý den v neděli nás čekal koncert na sousedním ostrově Gozo (zase loď!) a tam se na nás trochu podepsala únava. Ne vše zaznělo tak, jak mělo, ale obecenstvo se zdálo být spokojeno. V pondělí večer proběhlo oficiální zahájení festivalu a recepce s hudbou a tancem (nutno podotknout, že převážně s naším tancem). V úterý jsme absolvovali druhý koncert, tentokrát přímo na Maltě v hotelu Corinthia. Ten dopadl o poznání lépe a motivoval nás na čtvrteční soutěž. Ve středu jsme se ještě byli podívat na prvním semifinálovém večeru, kde účinkovaly čtyři sbory (z Finska, Maďarska, Anglie a Ruska), a pokoušeli jsme se tipovat postupující (jak jsme se spletli…).

Ve čtvrtek večer přišel náš velký den. Přes den jsme ještě zkoušeli a večer nás autobus odvezl do kongresového sálu, kde se koncerty odehrávaly. Tréma zapracovala, ale naštěstí pozitivně. Ó, jak se nám to povedlo! Jistě by se drobné vady našly, ale náš sbor zazpíval jako ještě nikdy. Po našem vystoupení naděje na postup značně vzrostly. Kromě nás ještě zpívaly sbory Itálie, Walesu a Ruska- tentokrát sbor smíšený. Večer už jsme jen čekali na verdikt poroty a …ne, prostě ne, nepostoupili jsme. Zklamání bylo obrovské a pocit křivdy také, protože u dvou sborů, které se do finále dostaly, se dalo o správnosti rozhodnutí pochybovat.

V pátek už jsme zkoušet nemuseli (a jak rádi bychom), a tak jsme si ještě užili posledního koupání v moři (počasí bylo opravdu vydařené) a večer jsme se jeli podívat na finále. Možná s trošičkou hořkosti, ale bojovali jsme proti ní s úsměvem. Porota opět rozhodla trochu podivuhodně, když ruský dětský sbor určila na druhé místo před mnohem lepší sbor z Anglie, ale už nezbylo nic jiného než trochu nechápavě krčit rameny. My jsme ještě tu noc nastoupili namáhavou, ale úspěšnou cestu domů.

Myslím, že není třeba litovat neúspěchu, protože ani v tak silné konkurenci jsme ostudu rozhodně neudělali (alespoň víme, jak to chodí na velkých festivalech). Celý zájezd byl vydařený, nezapomenutelný. Ještě jednou díky všem, kteří nám cestu umožnili: ELECOM, s.r.o., Městský úřad Děčín, který přispěl nejen na cestu, ale i na nové oblečení, MuDr. J. Hlaváček, DC SPED, s.r.o., Ing. Mikyna, Ferox, a.s., Technické služby města Děčína, ALUSUISSE, Dc s.r.o., ČSOB, HOCO, s.r.o.